|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jaroslav se neustále bavil o tom, že ho zajímá jóga, ty pozice asány nebo jak se to jmenuje, ty musí být maximálně dobré, to tělo jak musí při tom pracovat. Po čase si koupil knihu a každému ji ukazoval. I ta žlutá barva na obalu mně dává sílu. Doma do ní nahlížel, nervózně se otáčel, když někdo procházel kolem jeho pokoje, schoval ji na jedno z předem určených míst, zkoušel podle ní dýchat, v postupu něco zanedbal nebo přehlédl, protože mu z úst vycházelo ččč, ččč,..., kamarádům na hřišti sděloval, že se na vše pečlivě připravuje, kniha do něj pomalu vstupuje padesátým čtením, ale to je ještě málo, asánky chtějí více, ještě tak třicetkrát, autor se jmenuje nějak od L, nepamatuje si to, kdo si toto všechno má pamatovat, když je svět zahlcen informacemi,..., dech také doladit, aby mu z úst vycházely krásné, zdravé a příjemné zvuky, a ne ty potvory, ze kterých mu zaléhají uši.
Po čase se mu dech upravil do normálu, jak s pýchou sděloval, ale když se v hospodě rozčílil, musel si sednout na židličku v koutu, byla k tomu účelu pro něj připravená, zavřel oči, když nastavil ruku, připlula do ní zpěněná sklenice, pořád dýchal, se zavřenýma očima dodýchával, říkal tomu České dýchání, poté se až do konce posezení nerozčílil, seděl, mlčel, sledoval...
Jednou k nim zavítal na své cestě aktivní jogín, hned se spřátelili, jogín vytáhl z tašky několik publikací, on v nich poznal tu svou, listovali v nich, nejvíce v té jeho, oslňovaly je pozice,..., náhle se jogín obezřetně rozhlédl, konstatoval tiše, že to nemusí nikdo vidět, přivolal obsluhu, šli jsme do salonku a za chvíli se na stole objevil kus ovaru. Zdůvodnil to tím, že na to máme právo, když tak poctivě cvičíme a tvoříme. Kývnutí se opakovalo a byla přinesena sekaná, poté následovalo kývnutí pět, sedli jsme si proti sobě a jogínsky vše rozdýchávali, potom byl Jaroslavovi předveden cvik, kdy jogín-učitel, jak sebe pojmenoval, seděl na židli, zíral do jednoho bodu a nic neprováděl. Jaroslava napadlo, že to je zřejmě cvik na lepší trávení, ale mlčel.
Poté se jogín zvedl a řekl, že mu prodá nějakou knížku. Jaroslav si vybral jednu, zaplatil ji a odběhl na WC. Když se vrátil, byl jogín pryč. Hostinský přišel za chvíli k Jaroslavovi do salonku, naklonil se k němu, zhluboka dýchal a pošeptal mu do ucha: dáš mi 750,- Kč.
|
|
|
